Vítejte u nás na louce. Chceme se s vámi podělit o vše barevné, radostné, dospělácké, dětské...Věřím, že u nás najdete něco pro inspiraci, zábavu, nebo jen tak přijďte pokoukat. S láskou Káťa,Juli,František a Anastázka

Prohledat tento blog

pátek 5. ledna 2018

DĚTI A MOTÝLI

Minulý rok byl pro mě velkým bilancováním,přehodnocováním a zvnitřňováním se. Je to vidět i na blogu, neb jsem nezvládla publikovat nic. 
Šušnila jsem si všechno v konceptech, ale nešlo to dodělat :-).

Ráda bych zveřejnila pár střípků z našeho krátkého podzimního soužití s motýli.
Julinka dostala před létem dárek. Poukaz na objednávku housenek motýlů. Jelikož v létě dost cestujeme, tak jsme objednávku ze zahraničí nechali až na poslední možný termín v září. Housenky mají předchystané žrádýlko, takže už po cestě trochu rostou. 

Já jsem se nemohla dočkat asi nejvíc. Od chvíle, kdy jsme housenky rozbalili, jsem měla pocit, že rostou kosmickou rychlostí. Spaly jako mimina, od šesti od večera až do deseti do druhého dne. Časově to trvalo asi týden.

 


Jednoho večera se to v lahvičce hemžilo ještě v deset večer, jako by se něco chystalo.
Za chvilku jsem housenky uviděla zavěšené na víčku. Začaly upadávat hlavy housenek jako na popravě. O této skutečnosti jsem nikdy neslyšela. 
Kukly nám pak asi týden zase jen visely, a já trnula, abychom nepropásli ten vzácný okamžik zrození :-)).


              
Kukly jsme akorát přesunuli do síťovaného domečku, nachystali jim cukrovou vodu a čekali.




Asi po týdnu jsem šla ráno do kuchyně, a co nevidím, v síti sedí motýl. Chtěla jsem si uvařit čaj, otočím se a zase další.To jsem si nemohla nechat ujít. Další kukla pukla a najednou venku motýl, a další a další. Nestát u toho, tak to nestihnu. :-)





Motýli jsme měli asi 14 dní doma. Jakmile se udělalo venku hezky, rozhodli jsme se je pustit.
Jeden motýl se toho teda nedočkal. Když jsem jim dávala cukrovou vodu a chystala si polštářek do vody, na kterém stojí, tak se jeden motýl překlopil do misky a skoro se utopil. Vytáhla jsem ho, ale asi se moc nalokal a nepřežil. 

Bylo to zvláštní. Motýli nevěděli, že umí létat. Pochodovaly chvilku po ruce, jeden spadl na zem a malá sousedka Bertička nechtěně šlááp...a bylo po dalším motýlovi...:-)
Nicméně tři přežili a František si s nimi mohl chvilku povídat.
Rozletěli se pak najednou za sluncem...vlastní cestou.

Připomnělo mi to děti, pokud je necháme se volně pohybovat, pochodovat, nelámeme jim křídla, také se pak rozletí po čase vlastním směrem.













Žádné komentáře:

Okomentovat